Dopis pro Tebe zářijový

No nazdar!

Tak prázdniny skončily. Jak bylo o prázdninách?Doufám, že sis to skvěle užil,užila. Prázdniny jsou od slova prázdno. Mít prázdno od povinností, únavy, stresu... aspoň na čas je potřebné..Horší je ale mít v sobě prázdno. Nemyslím takový ten stav, kdy se citíme na povrchu „vymazáni“ a frustrováni a netrvá to dlouho a zase vyjde sluníčko. Ale v hloubi duše mít prázdno to nejsou prázdniny, ale průšvih. A co tedy máš dnes ve své duši Ty? Co se nachází v hlubinách Tvé bytosti, Tvého života? Pokud tě mé otázky příliš rozčilují, raději zavři na počítači toto okno a vrať se k němu později, budeš-li chtít..Ale neodpustím si ještě jednu možná indiskrétní otázku: proč Tě znepokojuje zamyslet se nad sebou?

Ale jestli Ti to nevadí zastavit se a trochu popřemýšlet o sobě, gratuluji za Tvou odvahu, protože ne každý ji má. A pokud Tě v letech dospělosti neděsí slovo škola, je Ti určen právě tento dopis, protože je pozváním vstoupit znovu do školy, do školy Ježíšovy. Slibuji Ti, že v této škole navždy skončí jakékoliv mrtvé prázdno v hloubi Tvého srdce a vyměníš je za hluboký pokoj a štěstí.

Snad všichni známe přísloví:“Život Tě naučí.“/ Záleží ještě na tom čemu./ Souhlasím s tím, že život sám v jeho realitě je skvělým prostředím k tomu, abychom neustále mohli být formováni a učili se. To ale nestačí, je třeba učitele, dobrého, skvělého učitele, který nás naučí skutečně žít, žít naplno a nejenom živořit a nějak přežít. My můžeme mít takového učitele. Ježíš nám říká sám o sobě:“Váš učitel je jeden Kristus.“/Mt 23,10/

Vstoupit do školy Ježíšovy znamená mít otevřené srdce a mysl, abych mohl přijímat to, co On sám mi chce říct. Jeden kněz mi často opakoval:“Nechej se Pánem vychovávat..“ A můžeme dodat..“od rána do večera“ a další den znovu. Všechno, co přichází se neděje jen tak, všechno má svůj smysl, všechno mě může něčemu naučit. Je třeba dát si tu práci učit se,najít smysl toho, co se děje, ne křečovitě, ale v naslouchání, čekání a důvěře v život.

Nechat se vychovávat znamená pustit věci zdravě z ruky, netrvat na svých představách za každou cenu, ale v pokoře se na život dívat, naslouchat mu a reagovat svým ano, svým přijetím ve víře, že „těm, kdo milují Boha všechno napomáhá k dobrému“/Řím 8,28/. Pokud nám má všechno napomáhat k dobrému, očekává se tedy od nás jedna podmínka – milovat Boha. Co to znamená milovat Boha? První mě napadá věřit mu, důvěřovat mu, odevzdat se mu, tak je to i v lidské lásce. A Písmo nám skutečně říká:“ Slyš Izraeli, miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“/Mk 12,29/ Ježíš říká:“Kdo mě miluje zachovává má přikázání.“/Jan 14,21/. A dále:“Toto je mé přikázání – milujte se navzájem jako jsem já miloval vás“/Jan 13,34/. Vstoupíme-li tedy do školy Ježíšovy a rozhodneme se radikálně pro lásku a důvěru v Boha, v jeho lásku k nám, a lásku ke všem za všech okolností, nic nám neublíží. Všechno, co se stane se obrátí k dobru pro nás a přinese nám nakonec Pokoj, kterým je Ježíš sám, a radost z jeho přítomnosti bude naší silou/Neh 8,10/. Ve všem najdeme skrytý smysl.

Ze srdce Ti tedy přeji odvahu vstoupit do školy následování Ježíše, protože On je Život a budu se s Tebou radovat z radosti, kterou poneseš v srdci a nikdo Ti ji nevezme.

Tvoje sestra Miriam