Dopis pro Tebe listopadový

Vážený kandidáte svatosti!

Ne nedělám si z Tebe tímto oslovením legraci, jen se trošku usmívám a zároveň Ti gratuluji k tomuto titulu. Ani po Tobě nechci, abys po tomto oslovení jako na „svatém“ obrázku obrátil oči v sloup, sepnul ruce a naklonil hlavu na jednu stranu. Jen bych si přála, abys chvíli o tom popřemýšlel a bral na zřetel, že jsi skutečně kandidát svatosti.

Co si vlastně představuješ pod pojmem svatost? Láká Tě, děsí Tě nebo si řekneš „to není pro mě“. Ale vždyť je to cíl, ke kterému máme všichni směřovat, ať se Ti to líbí či ne. Myslím, že by se Ti tento pojem moc líbil, kdybychom skutečně chápali a dohlédli, co je to svatost. Ale my máme v mysli z různých předsudků a popisů takové karikatury pojmu svatosti, že v nás toto slovo vzbuzuje často všechno jiné, než touhu, směr a cíl naší cesty a našeho snažení.

Píše se: „Jen jediný je Svatý, Bůh..“ A to je pravda. On je Svatý, naprosto jiný, než všechno stvořené. On je Tvůrce, Počátek všeho, dokonalá Láska, plné Milosrdenství, naprostá Čistota, čistá Pravda, pravdivá Krása...Souhrnem řečeno: On je Svatost. Pokud nám On sám říká: „Buďte svatí jako já jsem svatý..“, neznamená to, že máme vytvářet něco nového. My nemáme tvořit svatost podle nějakého modelu, který je nám předán nebo my sami si ho vytvoříme. Tak vznikají karikatury, které spíše odrazují, než přitahují druhé. My se máme zcela OTEVŘÍT BOHU A PŘIJAT HO RADIKÁLNĚ DO SVÉHO ŽIVOTA. On bude naší svatostí, protože On je Svatost.

Být svatý je také tvořivost, ale ne tvořivost podle sebe. Je to tvořivost přijetí Daru, kterým je sám Nejvyšší Bůh. A přijmout do sebe Boha, Krásu, Lásku, Milosrdenství, Pravdu, Radost, Čistotu... Nestojíte o to?

Jak si ale představit toto přijetí? Co pro něj udělat? V tom je naše hledání a naše osobní cesta. „Kdo hledá najde.“ To je příslib od samého Pána. Kdo poslouchá poctivě vnitřní hlas svědomí, touží skutečně po pravdě, najde cestu. Nejlépe zná naši cestu Bůh. Když se budeme ptát Jeho, prosit Ho o vedení a budeme ochotni jít za poznaným, dojdeme do cíle, ke spojení s Ním, a tak se staneme svatými, protože Jemu dovolíme, aby v nás naplno žil. „Silou lásky se přetvoříš v toho, kterého miluješ.“/sv.Bonaventura/ Žijme tedy s Bohem, nejvýš Svatým, žijme s Přítelem naší duše. Milující vztah k Němu v nás udělá zázraky lásky, aniž si to budeme plně uvědomovat. Nepůjde nám především o naši dokonalost a o to, abychom se viděli „svatými“ a měli z toho dobrý pocit, ale půjde nám o vztah k Bohu. V něm, jako v pravé lásce, budeme zapomínat na sebe, abychom žili pro Druhého a už to samotné je ovocem skutečné cesty svatosti.

A tak Ti dnes zvlášť přeji, aby ses stal svatým, tím, kdo v sobě neustále nosí svého Milovaného, Boha..A když Ho spatříš tváří v Tvář dříve než my ostatní a On Tě smrtí k sobě povolá, čekej prosím na nás ostatní u nebeských bran a pomáhej nám svou přímluvou, ať se v plnosti lásky a důvěry v poslední okamžik našeho života vrhneme našemu Bohu do náruče a zpíváme společně s celým nebem “Svatý, Svatý, Svatý..“ ve věčném chvalozpěvu díků za to, že smíme mít podíl na Jeho Svatosti, na Jeho Životě, protože k tomu jsme byli stvořeni.

Tvoje sestra Miriam