Dopis pro Tebe prosincový

Ahoj!

Mám pro Tebe dobrou zprávu: „ON PŘIJDE!“ Jsem tak ráda, že Ti to můžu sdělit, prostě je to super. Vím, že na Ježíše čekáš a těšíš se. Moc Ti přeji, aby sis užil/a/ setkání s Ním. Kéž by všechny Tvé přípravy na Jeho příchod byly plné hluboké radosti a touhy i uprostřed všeho, co je nutné zajistit pro příchod takového Hosta. Navíc spolu oslavíte Jeho narozeniny a protože je Tvá láska k Němu vynalézavá, mohu si jen domýšlet, jakým dárkem Vševědoucího sice nepřekvapíš, ale potěšíš.

A mám pro Tebe druhou dobrou zprávu: „ ON PŘICHÁZÍ STÁLE!“ Prostě to tak je a věřím tomu. Jen my nejsme stále bdělí, nemáme doširoka otevřeny oči srdce, abychom se s Ježíšem ve všem setkali. A přesto všechno, co se děje, může být vztahem s Ním, modlitbou, láskou..Nevěříš? Nejde to? Je to jen nereálný sen? Proč?

Je pravda, že se stal z naší strany lidí na počátku pořádný průšvih, zlo, hřích, bolest. My, kteří jsme měli žít v neustálém nastavení lásky a vztahu k Němu, jsme se rozhodli, že nechceme mít ve středu svého života Boha, ale sebe. Sami jsme se chtěli stát bohy a rozhodovat bez Jeho absolutní Moudrosti svým malým nedokonalým rozoumkem, co je dobro a zlo. Jaká pošetilost, ke které Evu a Adama svedl had, satan. No představ si, že by někdo přišel a řekl, že neuznává přírodní zákony a on sám bude o nich rozhodovat. Třeba, kde je jaká gravitace, kde budou působit fyzikální síly, jak silné bude sluneční světlo, jak rychle bude obíhat Země kolem Slunce...Co si řekneš o takovém člověku? Raději to nebudu psát na papír...A přijde Adam a Eva a přicházíme my... a místo abychom objevovali Boží Moudrost a Krásu, zákony vztahu

s Ním, rozumem o všem uvažovali, žasli nad jejich velikostí, s důvěrou je přijali, postavíme se do středu našeho světa sami, Boha postavíme na okraj a my budeme rozhodovat, co je dobré a zlé, co od Boha přijmeme a nepřijmeme, dokonce, nezlob

se, že to napíši, co Bůh dělá dobře a špatně.

„Obraťte se a věřte Evangeliu!“ volá Ježíš. Obrátit se znamená přestat být středem světa a postavit do středu našeho světa, života, bytí a konání Boha. Mnozí lidé, kteří ho neznají a věrně žijí podle svědomí, jsou Mu tak blízko, že ve chvíli, kdy se Jim dá zakusit, vědí, že je to On, pro kterého žijí. Takoví nepostavili do středu svého života sebe, ale žili v naslouchání něčemu vyššímu, zákonu svědomí a jemu se podřizovali. Pokud už jsme se s Ním setkali a poznali objetí Jeho Lásky, sílu Jeho přítomnosti, moudrost Jeho vedení, proč se obracíme zpět k sobě? Ano, následky dědičného hříchu nás budou stahovat od pohledu na Boha, a proto je třeba neustále se obracet k Němu a ve všem.

Svatost není splnění našich představ o vnější bezchybnosti a „dokonalosti“, ale integrita našeho lidství, ve kterém všechno směřuje k Němu: náš rozum, naše vůle, naše pamět, naše prožívání a city, naše tělo...A my i skrze všechno můžeme směřovat k Němu: skrze naše dary i hříchy, skrze naši sílu i slabost, skrze radosti i bolesti. Můžeme všechno prožívat naplno, ale nezůstaneme u toho a darujeme to Ježíši, kterému patříme.

Ano, potom Ježíš přichází neustále skrze všechno. Přijde i skrze oslavu svých narozenin jako Maličký, který touží po naší blízkosti. A přijde i ve chvíli naší smrti, protože přichází neustále a navždy promění náš život v život zcela obrácený k Němu, v život jedinečného vztahu Lásky s Ním...

„ON PŘIJDE!“ Věřme té skutečnosti a mějme oči srdce dokořán, abychom Ho nepřehlédli, protože každý Jeho příchod je jedinečný a jiný, tak jak už to v lásce bývá.

A proto Ti ze srdce přeji radost z neustálého setkávání s Tím, po kterém toužíš.

Tvoje sestra Miriam