Dopis pro Tebe - Habemus Papam

Posílám Ti zprávu: HABEMUS PAPAM! Máme Otce! Máme Tatínka!

Vím, že nejsem v těchto dnech vůbec originální, protože před několika dny tato zpráva obletěla svět a nás v církvi potěšila. Ano, potěšilo nás, že máme nového Svatého Otce, papeže. Je to dar. Není jen autorita církve, je především otec církve, který se za nás všechny modlí, bude nás sjednocovat, ukazovat cestu ke Kristu a po vzoru Krista dávat svůj život za nás, za církev. K tomu byl Pánem povolán.

Postní doba se blíží k vrcholu. Pán nám dává příležitost a milost obnovy našeho vztahu k Němu. On nás nesmírně miluje, miluje nás naprostou bezpodmínečnou láskou a tato láska nás volá k odpovědi v obnově křtu svatého při velikonoční VIGILII. Na Lásku je jedinou odpovědí jen láska a vydanost Tomu, který se nám jako první daroval.

Ukřižovaný a vzkříšený Ježíš nám říká: „Miluji Tě! Miluji Tě tak, že jsem pro Tebe schopen učinit cokoliv, aby ses vrátil/a/ do Otcovy náruče, do náruče milujícího Boha.“ Celým svým životem Ježíš volá: HABEMUS PAPAM! Máme Tatínka, Otce

v nebesích. Tím, že JSME, jsme děti nebeského Otce. On nás stvořil. Jak může dítě říct svému pozemskému otci, který mu dal život, že není jeho otcem? Dítě nese geny otce, jeho podobu a to v sobě nikdy nevymaže. Buď to přijme nebo ne. My neseme podobu Boha, který nás stvořil. Buď to přijmeme nebo ne. Hříchem jsme řekli: „Nepřijímám Tě za Otce.“ Ale my nikdy nepřestaneme být dětmi Boha Otce. Jen a jen svým rozhodnutím a hříchem se zříkáme podílu na tomto daru být dětmi Božími, Jeho syny a dcerami. Místo Jeho milující blízkosti volíme vzdálenost, propast, odloučenost a to je peklo. Křtem svatým se radikálně zříkáme hříchu a odloučenosti od Boha, vracíme se do Otcovy náruče a vyznáváme: „Věřím Ti a patřím Ti navěky!“

Bůh naprosto respektuje naši svobodu, protože je Láska a láska jinak ani nemůže jednat. My máme strach, že odevzdáním se Bohu ztratíme sebe, svoji představu svobody...Je to velké pokušení se stáhnout a raději se k Bohu moc nepřibližovat...Pán z nás nechce mít otroky, ale svobodné syny a dcery. Pokud se Mu odevzdáme, činíme také rozhodnutí, že nechceme zneužít svobodu k tomu, abychom se rozhodovali pro zlo. Vydáváme se cestou, kdy se stáváme svobodnými pro lásku a dobro.

HABEMUS PAPAM! Máme Boha Otce! My tomu však plně nevěříme. Představte si skvělého člověka, otce, který se perfektně stará o svou rodinu a děti, hledá pro děti to nejlepší, vede je k dobru, vychovává je, živí je, dává jim lásku. Představte si, jaký by měl být otec, ten nejlepší otec ve vztahu ke svým dětem. Jestliže je Bůh Otec, tak protože je Bůh, je Otec se všemi nej..., která mohou existovat. Je nejlepší Otec. A my k Němu často přistupujeme jako by byl „macecha“. To je náš hřích. Jako nerozumné děti nevěříme, že Bůh Otec pro nás chce jen naše dobro. Jako nerozumné děti se zlobíme, když nám nedopřává to, co nám ubližuje.

HABEMUS PAPAM! Máme milujícího Otce, Tatínka! On je Bůh všemohoucí a vševědoucí. Ví, jaká je pro každého z nás cesta naplnění, štěstí a má moc nás po ní vést, chceme-li. Máme nejlepšího Otce, který nás miluje a má pro nás neustále otevřenou náruč, která touží po našem návratu k Němu. Jsme bezvýhradně milováni Bohem Otcem. Pokud se otevřeme této skutečnosti, necháme se Otcem obejmout, promění to naše životy.

Vrcholí postní doba, ať tedy vrcholí i naše touha po novém odevzdání se do rukou Boha Otce, po novém vyznání důvěry v Jeho lásku k nám při obnově křtu. On nás stvořil jako dobré a krásné. Hřích nás zraňuje a znetvořuje. Pokud se Mu vydáme i

s našimi slabostmi, pády a hříchy opravdově a radikálně, On znovustvoří a přetvoří náš život v podobu Lásky. Až bude tato podoba dokonalá /ne podle našich, ale podle Jeho měřítek lásky/, budeme připraveni pro nebe, které ja naším cílem.

Přeji a vyprošuji každému z nás důvěru v Boha Otce a v život, který nám On nabízí.

sestra Miriam