Dopis pro Tebe červnový

Ahoj Miláčku Boží!

Gratuluji Ti, protože jsi vzácný/á/. Bůh se do Tebe bláznivě zamiloval a miluje Tě věčnou láskou. Doufám, že Ti neříkám žádnou novinku, ale starou známou věc. Je ale konec května a květen je „lásky čas“, tak je dobře si tuto pravdu připomenout. Navíc měsíc červen, který klepe na dveře, je měsícem Srdce Ježíšova, měsícem, kdy si připomínáme Jeho lásku k nám.

Byli jsem stvořeni z lásky a pro lásku, byli jsme stvořeni pro vztah lásky k Pánu a pro vztahy k sobě navzájem. Co je to láska? Jistě si pamatujeme, co to s námi udělalo, když jsme se zamilovali. Najednou se do středu našeho života místo nás samotných dostal někdo druhý a my jsme toužili být co nejvíce s ním a.....prostě svět v nás se obrátil tak trochu naruby, city létaly v oblacích. To ještě ale není skutečná láska. Láska je věc vůle, láska je rozhodnutí pro druhého, který je pro nás nakonec přednější než my sami. Je to vyjití ze sebe k naprostému darování se druhému ...

Svatý Pavel nádherně popisuje ve Velepísní lásky: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“

Je to nádherný ideál a může se nám zdát nedosažitelný. Ale my nejsme sportovci lásky, kteří dřou a dřou na trénincích lásky, aby ze sebe „vypotili“ co největší výkon. Láska sice vyžaduje i překonání se, opakované, cílené přemáhání našeho já ve prospěch druhého. Ale to je jen a jen součástí a důsledkem lásky. Pokud jde o lásku, jde především o vztah.

Bohem se nejdříve musíme NECHAT přitáhnout. Když nás vábí svou přítomností do vztahu, když nám dává svou pomocí najevo, jak nás má rád, když nám svěřuje s důvěrou úkol, poslání, MÁME SE NECHAT MILOVAT. Máme otevřít své srdce a přijímat a přijímat Jeho pomoc a doteky lásky, Jeho milostné vyznání. Máme se nechat postupně přesvědčit, že On o nás skutečně stojí. Vztah však neroste bez odpovědi. Pokud nás Bůh neustále zahrnuje z lásky svými dary, je třeba dávat mu zpětnou vazbu. A tou nejkrásnější zpětnou vazbou je vděčnost, důvěra a odevzdanost. Potom začíná láskyplný dialog mezi Nejvyšším Bohem a stvořenou bytostí, námi. Otvírá se koloběh dávání a přijímání, díků a důvěry, a tak roste VZTAH. Naše oči srdce se netočí kolem sebe a začnou být fascinovány Velkým Druhým a tím je Bůh. Objevujeme jeho lásku, krásu, dobrotu, věrnost, pokoru, milosrdenství...

Od rána do večera, máme-li srdce otevřené, můžeme vidět pozornosti lásky, které nám Bůh posílá – Jeho vnitřní doteky, krásu přírody, setkání s druhým člověkem...... Je jen na nás, jestli vstoupíme s Ním do neustálého dialogu lásky přijetím a díkem. Můžeme ze sebe také udělat „mrtvého brouka“, nepokračovat v dialogu a žít si svůj život bez Boha...Okrademe se tak o mnoho lásky, krásy a nádherného dobrodružství s Ním... Vstoupíme-li do tohoto dialogu, vstoupíme do života, který bude trvat navěky.

Lidská láska je velký dar, ale sami v sobě i v druhých narazíme na hranice své věrnosti, velkodušnosti, odvahy, zvláště pokud nám někdo ublíží a my máme milovat i skrze bolest. Pokud ale trvá náš dialog lásky s Bohem, z něho dostaneme milost a sílu k novým krokům lásky k lidem, k lásce, o které mluví sv.Pavel: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ Inspiruje nás Bůh, který věrně denně prokazuje takovou lásku nám. Tak dáváme jen to, co jsme dostali. Láska je ale škola, cesta... Učíme se dialogu lásky s Bohem i lásce k druhým. Učit se znamená i dělat chyby a poučit se z nich, zabloudit a vrátit se. Skutečnou lásku může darovat jen Bůh a ten,kdo se s Ním spojí v jedno srdce, aby miloval, protože je milován.

Ať Tvůj dialog lásky je stále krásnější a živější, a tak začneš žít nebem už tady na zemi Ti vyprošuje

sestra Miriam