Dopis pro Tebe zářijový

Ahoj školáku!

Ne, nepíši dnes v první řadě dětem, ale píši nám všem, protože všichni jsme školáky, všichni se učíme. Největší školou je život a my se učíme žít neustále. Poslední zkouška školy života tady na zemi bude složena smrtí. Smrtí však život nekončí, ale touto maturitou, či chcete-li promocí, vstupujeme naplno do života věčného. Tak jak se školou připravujeme na život v dospělosti, tak se životem tady na zemi připravujeme na život bez konce, na plnost vztahu s Bohem a druhými. A to nebude sladké nebeské nicnedělání, ale skutečný Život plný dynamiky vztahu, lásky, krásy, pravdy....Prostě máme se na co těšit.

Do věčného života se máme učit vstupovat už nyní na zemi. V nebi budeme žít naplno tajemství našeho bílého kamínku, nového jména, které plně vyjadřuje, čím jsme před Bohem. Toto nové jméno, naši skutečnou tvář, můžeme objevit jen před tváří Boží, v Jeho očích, v očích lásky. Ale jak, vždyť Boha nevidíme? Jak máme v Jeho očích poznat sami sebe? Představte si, že jste slepí a hluší. Nablízku vám však je člověk, osoba, kterou nevidíte, ale zakoušíte její péči. Zaměříte-li se na tmu kolem vás, budete neustále zpochybňovat, že je svět kolem vás. Zaposloucháte-li se do svého nitra, začnete vnímat vnitřními smysly vedle sebe druhého a i když ho nevidíte fyzickýma očima, spatříte jeho „tvář“ vnitřně, očima srdce. Boha nevidíme, neslyšíme, ale skrze události našeho života k nám promlouvá a dává nám najevo, jak se o nás stará. Zaposloucháme-li se do svého nitra, začneme být vnímaví pro Jeho blízkost, lásku, péči. Očima srdce nakonec můžeme spatřit byť nedokonale Jeho Tvář, vnímat Jeho láskyplný pohled. Očima srdce můžeme vidět Boha za vším a všechno v Bohu, staneme se kontemplativními. Teď se máme učit pohledu v temnotě, vnitřnímu pohledu víry, který vidí více než oči. Víme, že jsme jako slepci, kteří budou jednou uzdraveni a plně Ho spatří. Tady na zemi máme ale také skvělou pomoc v hledání Jeho Tváře - v jeho církvi, kterou On chtěl a založil. Právě církev nám nabízí vynikající prostředky autentického setkávání s Tváří Boha a to především ve svátostech.

Na podzim můžeme zakusit vítr. Vítr nevidíme, ale zakoušíme jeho působení. Ježíš říká: „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje.“/Jan 3,8/ Můžeme určit směr větru, ale nemůžeme ho uchopit, zcela pochopit, řídit ho. Boha nevidíme, z Jeho působení můžeme poznat směr cesty, kam nás vede. Často budeme vidět jen další krok, další rys našeho poslání, nového jména, když budeme pro Něho vnímaví. Ale představte si tu nádheru, když se postavíme po směru větru a necháme se unášet na plachetnici, kole...To je dynamika, krása! O co větší je to krása, když se postavíme do proudu Ducha našeho Pána a neklademe odpor a s důvěrou se necháme unášet a spolupracujeme, abychom neztratili směr. A představte si, že navíc tento vítr je současně Jistota, Láska, Pravda, Moudrost sama. To tedy teprve bude cesta životem! Ponese nás proud, proud Moudrosti, Někdo jiný. Na nás je „kolo či plachetnici našeho osobního života“ udržet ve větru s důvěrou v tuto Jeho Moudrost a Lásku...a to dá ale někdy pořádně zabrat. Je to i na nás, jestli chceme jet ve větru a rozhodneme se věřit něčemu, Někomu jinému více než své jistotě. Ale jízda potom stojí za to. Této jízdě je potřeba se učit ze zkušenosti druhých a postupně získat i vlastní zkušenost. A navíc ve škole je jeden z nejoblíbenějších předmětů přece tělocvik...

Když už jsme u tělocviku, máte rádi tenis? Představte si, že váš spoluhráč nehraje, aby vás porazil, ale aby vás naučil co nejlepší hře. Začíná mírným podáním, míčky... a začne postupně zvyšovat náročnost pro radost z krásné hry. Zná vás dokonale a je šance, že pod jeho vedením se naučíte nejlepší hře. Musíte však být pozorní, přihrávat, spolupracovat, chtít se učit. Pokud nebude hra podle vašich představ a vy přestanete přihrávat nebo naštvaně budete pálkovat na Pána jeden míček za druhým a nebudete čekat na další přihrání od Něho, těžko rozehrajete výtečnou hru.

Život s Bohem prostě nemá být nějakým dodatkem, kterým doplníme náš život podle našich představ, nemá být zájmovým kroužkem navíc... Život s Bohem se má stát podstatou našeho života. Potom objevíme své poslání, svou vlastní tvář, postavíme se do proudu Jeho Ducha a rozehrajeme tu nejkrásnější hru pro život, který nikdy neskončí.

To nám všem ze srdce přeji a vyprošuji nejenom do začátku nového školního roku, ale snad i do nového začátku, nového rozhodnutí našeho srdce učit se životu u Boha, který je Život sám

Tvoje sestra Miriam