Listopadový Dopis pro Tebe

Ahoj dušičko! 

Právě máme za sebou „dušičkový“ čas, kdy jsme pamatovali na naše drahé zemřelé, a liturgie posledních týdnů církevního roku nás staví před tajemství naší smrti a přechodu do života, kdy uvidíme Pána tváří v tvář a navěky budeme s Ním a se všemi, kteří neodmítli Jeho lásku a milosrdenství. Jiří Wolker ve své básni píše: „Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého..“ Svatá Terezička na smrtelném loži říká: „Neumírám, ale vstupuji do života.“ Svatý František nazýval smrt sestrou a Klára mluví v poslední chvíli pozemského života ke své duši: „Jdi v bezpečí..“

Smrti se přirozeně bojíme. Pokud si zdánlivě myslíme, že život máme ve svých rukou, tak tady každé toto naše zdání končí. Ve smrti se vydáváme do neznáma, nevíme, co nás čeká. Víme však, KDO nás čeká. To jediné je a bude naše jistota. Pokud někoho milujete a On vám řekne, že jediná možnost, abyste byli s ním, je přestěhovat se na druhý konec světa za ním, co to v nás vyvolá? Touhu po milovaném...i strach z cesty do neznáma? Když se přesto vydáte na cestu v nejistotě, co vás čeká, vztah s milovaným vám dá překonat strach. Láska je větší než strach. To jediné, co si s sebou vezmeme na cestu smrtí je láska, vztah k Bohu a naše vztahy k lidem. Pokud jsme moudří, tak investujeme nejvíce do toho, co trvá věčně.

Podívejte se na dnešní zprávy. Přes část Filipín se přehnal tajfun. Zprávy ukazují trosky měst a píší o tisících mrtvých s jistotou, že počet stále roste. Právě v těchto chvílích někde umírá tisíce lidí. Právě v těchto chvílích se tisíce lidí chystá na přechod k Pánu a jsou před svobodným rozhodnutím, zda řeknou Pánu „ano“ na věčný život s Ním nebo Ho odmítnou. To je realita dnešního dne. Smrt a bolest těchto tisíců je tragédie a my jim máme být nablízku přítomností své modlitby, která má moc překlenout tisíce kilometrů. Právě v modlitbě můžeme být s nimi a vyprošovat jim milost a světlo v bojích, které svádějí s realitou a sami se sebou,

s důvěrou v Boha, který je Láska. V modlitbě můžeme prosit Ježíše, ať obejme všechny umírající ve své náruči, aby v Něho uvěřili. Ano, smrt je bolestná, ale ještě větší tragédie je postavit se proti Bohu a říct Mu „ne“ na život s Ním...V umírání trpíme určitou dobu, ale pokud odmítneme Boha, budeme trpět věčně, pořád...Smrt je dočasné utrpení, ale být věčně v pekle svého sobectví, nenávisti, zla , neřestí - bez lásky a bez Boha - to je skutečná s ničím nesrovnatelná tragédie.

Smrt a bolest s ní spojená je následkem odpadu od Boha, ale i tajemstvím cesty návratu k Němu. Jakkoliv je smrt bolestná, může se stát cestou lásky, cestou za Milovaným, který nás předešel a očekává nás, tam, kde to neznáme, ale kde je On. Může se stát následováním Ježíše, který zemřel na kříži, smrt překonal a byl vzkříšen, abychom ve spojení

s Ním prošli bezpečně údolím smrti do věčného Světla, kde navždy přestane jakékoliv zlo a bolest. A to je vítězství, které na nás čeká. Nejsme sice vysvobozeni v osobním životě „hned“, ale... „za chvíli“. Vždyť co je to pár dnů, roků proti věčnosti? Ještě „chvíli“ a vítězství nad zlem a smrtí bude úplné. Právě protože nás Bůh Otec nesmírně miluje, daroval svého Syna Ježíše, který z lásky k nám zemřel, abychom za kratší nebo delší „chvíli“ byli vysvobozeni od každého zla. Říká se, proč Bůh nezasáhne? Ale Bůh už zasáhl!!! Jen cesta k vítězství není „hned“ podle našich představ, ale často je korunována časem boje, ve kterém se navěky staneme podobnými Synu Ježíši.

A tak, dušičko, pamatuj na smrt. Nejprve ztratíš tělo, ale Ty budeš žít věčně... a nakonec i tělo Ti bude vráceno. Budeš žít věčně v nebi, když PRIJMEŠ realitu života, Boha a

v důvěře se před ní skloníš. Vytvoříš si sama věčné peklo, pokud sama budeš chtít zatvrzele rozhodovat, co je dobré a zlé , nedáš na Boha, ale sama budeš chtít být pro sebe „bohem“. Je to jen a jen na Tobě, Bůh nikoho neodmítne, protože je Láska.

Přeji Ti tedy velkou pokoru, která se skloní před tajemstvím života a Boha, pokoru, která nebude chtít rozhodovat o tom, co je dobré a zlé. Přeji Ti dětskou důvěru, ve které se odevzdáš Bohu a necháš se Jím navěky obejmout, důvěru, ve které se necháš unést i

přes smrt a bolest do života, který nekončí. A nakonec Ti přeji, abys přijala život věčný už nyní a stále ho přijímala tím, že se plně rozhodneš v každé chvíli, každým svým dechem, vším, co jsi, pro život s Bohem, s kterým budeš žít šťastně navěky...

Tvoje sestra Miriam