Vánoční Dopis pro Tebe

Ahoj dítě Boží! 

Dnes Ti píšu jako dítěti. V Adventu jsme se připravovali na příchod Ježíše. Ježíš, když poprvé přišel na svět, přišel jako boholidské Dítě. Přišel jako Dítě, Syn nebeského Otce. Přišel jako Dítě, Syn člověka, Panny Marie. On Všemohoucí, Nejvyšší, se stal Maličkým, aby nám ukázal cestu.

Ano, Bůh chce abychom dozráli, stali se zralými dospělými, ale dospělým se staneš jen když budeš DÍTĚTEM, dítětem Božím... Pokud nebudeš chtít být dítětem Božím, nebudeš dospělým, zralým celou svou bytostí. Je však nutné tuto věc dobře pochopit.

Ježíš se stal Dítětem. On je Dítětem Otce, Syn Otce a celým svým životem ukazujena Otce. Cele žije pro vztah ke svému Otci, ten je pro Něho vším. On sám říká: „Mým pokrmem je konat vůli mého nebeského Otce...“ Učí nás modlit se „ABBA“, to znamená důvěrné oslovení „TATI“, které říká dítě. A právě jako vyzrálý, který přijímá v Getsemanech konečný kříž svého poslání, se modlí v těžkých chvílích boje „ABBA, TATÍNKU“.. Ježíš nežije sám pro sebe, žije zcela pro Otce jako jeho Syn, Dítě. Zcela se sjednocuje s Otcem v Jeho vůli spasit nás i za cenu vlastního lidského života. Ježíš žije pro Otce a žije pro nás všechny, pro stvořené děti nebeského Otce.

My jsme byli stvořeni k obrazu Syna Ježíše jako synové a dcery Boží. Hříchem se lidé vzdali Božího synovství. Křtem jsme každý osobně vyznali Bohu, že se vracíme do jeho náruče, do přijaté závislosti na Něm. Křtem nás Bůh přijal nově za své děti a my jsme Mu to „dovolili“. Křtem jsme dostali všechny dary potřebné pro život s Ním.

Když si klademe otázku, kým jsme, tak tou nejhlubší odpovědí je: „Jsem Jeho, patřím Bohu..“ Jsem syn, dcera Boží a to je nejkrásnější a nejhlubší identita. To, že Mu zcela patřím, určuje celý můj život, který má šanci být životem jen ve spojením s Ním, protože ON je ŽIVOT. Když žiji zcela pro svého Otce ve spojení s Ježíšem, přijmu od Něho své poslání, stávám se zralým, zodpovědným a dospělým. Stávám se zralým dítětem Božím svou láskou, která se dospěle vydává Bohu a všem lidem, ke kterým mě posílá. Pokud nežiji jako dítě, syn, dcera Boží, nejsem identifikován na nejhlubší rovině svého bytí, a tak zcela nedozraji ve všech rovinách svého bytí.

Malé dítě se identifikuje na tělesné rovině. Kdo zůstane i v dospělosti na této rovině identifikace, přehnaně pečuje o své tělo.....Jeho celé já se ztotožňuje s tělem. Člověk se také může ztotožňovat s tím, co má nebo nemá za věci. Z toho může pramenit honba za tím,mít co nejvíce věcí...V pubertě se člověk identifikuje na duševní rovině. Jeho nadání, schopnosti, IQ......to je jeho já. V dospělosti člověk může zůstat na této rovině autoidentifikace. Myslí si, že celý jeho rozvoj závisí na rozvoji jeho schopností. Pokud však bude ztrácet své schopnosti z jakéhokoliv důvodu, zboří se mu půda pod nohama, protože se bojí, že se ztracenými schopnostmi ztratí sám sebe. Dospělý člověk ví, kým Je, zná smysl svého života. Žije pro Boha, pro lásku. Dává se Bohu, druhým a vychází ve vztazích k nim. Jsou lidé, kteří neznají Boha a jsou lidsky zralí, žijí pro druhé v určité zralosti, ale nedocházejí zralostí celým svým bytím, nedocházejí zralosti duchovně. Plná zralost člověka je možná jen jako zralost dítěte Božího, které naplňuje své poslání dospěle před Otcem, v závislosti na Něm a láskyplné odevzdanosti. Člověk, který se zcela identifikuje na nejhlubší rovině, také rozvíjí své schopnosti a pečuje o své tělo, ale všechno je ve službě lásky, vztahu k Bohu, ve službě poslání, které má. Takové rozvinutí jeho osoby je nakonec nejplnější a nejefektivnější. Kdo zná více než Bůh naše možnosti a schopnosti ve všech oblastech? Stačí Mu skutečně věřit, že On má pro nás nejlepší cestu k plnému životu.

Přichází Vánoce. Naše srdce pohladí pohled na jesličky s Ježíškem. On se stal Dítětem, Maličkým. Zcela se daroval jako dospělý a důvěřoval Otci jako Dítě, Syn. Zve nás na stejnou cestu. Připravme svá srdce, aby On sám v nás zažehnul oheň lásky, oheň čistoty a důvěry dětí, oheň vztahu k Tatínkovi v nebi, protože jen v tomto vztahu se staneme skutečně plně lidmi na všech rovinách, zralými pro to, abychom se navěky darovali lásce...

Přeji Ti srdce dítěte otevřené pro všechny dary od nebeského Tatínka, zvláště pro dar největší, dar Jeho Syna Dítěte Ježíše. Přeji Ti dětský úžas a radost nad vším, co Bůh pro Tebe připravil pod stromeček letošních Vánoc. Přeji Ti srdce pokorné a vděčné, které se samo stane darem, dárkem pro Boha nejen ve dnech vánočních, ale po celý další rok a celý život až navěky...

Tvoje sestra Miriam