Únorový Dopis pro Tebe

Přeji Ti hodně štěstí a zdraví!

Je únor, měsíc, kdy si připomínáme Den nemocných. Stovky nemocných v tuto dobu přijímají svátost nemocných a prosí našeho dobrého Pána o sílu a uzdravení. Kolikrát v životě už nám někdo přál dobré zdraví...Kolikrát v životě jsme slyšeli výrok:“Hlavně to zdravíčko..“ Je vidět, jak zdraví lidi často kladou za nejvyšší z hodnot svého života. Co všechno je člověk ochoten podstoupit pro to, aby byl zdravý. Kolik peněz je ochoten vydat za uzdravení.

Zdraví je skutečně velká hodnota a vážíme si jí. Na mysli ale často máme jen tělesné či psychické zdraví. Ale celý člověk není jen tělo a psychika. Máme duši, nesmrtelnou duši, která může být zdravá nebo nemocná. Duchovní zdraví, ať chceme nebo nechceme, je v našem životě nejdůležitější. Rozhoduje o skutečné plnosti života a o našem štěstí. Proto Ti dnes také přeji „zdravíčko“, ano moc Ti přeji zdraví těla a psychiky, ale nejvíc ze všeho Ti přeji zdraví duše. Přeji Ti, aby Tvá duše byla naplněna láskou, dobrem, přeji Ti zdraví čistého svědomí.

 

Tvá duše je nemocná, když v ní přebývá jakékoliv zlo. Jakýkoliv postoj zla ochabuje Tvou duši a činí ji nemocnou. Závist, přetvářka, pomluvy, nactiutrhání, lež a jakýkoliv druh špatnosti potřebuje léčbu. Pokud v těle máme zánět či nádor, někdy je potřeba jít na operaci, svěřit se do rukou chirurga. Chirurg většinou udělá do našeho těla ránu, aby odstranil, co je nemocné. Ránu vyčistí a zašije. Rány nejsou jen špatné, rány jsou i uzdravující, pokud jsou v rukou skutečného odborníka. Bůh, náš milující a dobrý Bůh, si přeje naše zdraví, nikdy si nepřeje naše utrpení, bolest. On je čistá Láska. Jako dobrý chirurg ví, že některé nemoci z nás neodstraní jinak než skrze rány. Pokud Bůh vidí naši duši nemocnou hříchem, zlem, raději dopustí v našem životě rány, náročné věci, které nám dají šanci uzdravení.

Co je to vlastně zdraví? Orgán v těle je zdravý tehdy, když vykonáná dobře svou funkci, ke které byl určen. Duchovní zdraví, zdraví duše je tehdy, když duše žije pro to, pro co byla stvořena. A duše byla stvořena pro vztah k Bohu, pro lásku. Ve skutečnosti se však všichni rodíme duchovně nemocní. Jsme postiženi důsledky prvotního hříchu a středem našeho života není vztah k Bohu, láska, ale my sami. Všichni potřebujeme uzdravení a na tuto cestu uzdravení máme celý život. Bůh vidí, jak se lopotíme životem a často nejsme naplněni. Bůh ví, že potřebujeme Jeho k plnému štěstí. My začneme na tuto pravdu často slyšet až v těžkostech života, v našich ranách, kdy si nevíme rady, jak dál, a utíkáme se proto k Němu. Znovu tvrdím, Bůh nikdy nechce naše utrpení, ale někdy je rána života jediná šance, jak si uvědomit, o co v životě jde. Často až rána uzdraví náš duchovní zrak a my si dáme od Boha říct....

Rány jsou místem setkání s Bohem. Tam, kde si nestačíme sami, potřebujeme Boha. Učíme se v naší slabosti důvěřovat Jemu a Jeho Lásce. Bůh trpí našimi ranami, ale vidí, že jsou cestou k Němu. On vzal naše rány na sebe. Rána je často místem, kde Bůh dá do našeho života největší milosti. Tam, kde On vidí bídu, bolest, slabost ve svém milosrdenství dá o to více milosti, pokud se Mu otevřeme a vystavíme se Mu takoví, jací jsme bez obalu a přikrášlení. On promění naši ránu v setkání s Ním, v dobro pro nás a rána se stane ranou oslavenou, hlubokou zkušeností Jeho Lásky a péče o nás. Pokud uděláme opakovanou zkušenost lásky s Bohem postupně se uzdravujeme z naší nedůvěry k Němu. Ano, On skvělý Lékař, nás uzdravuje i skrze rány.

Za některé rány si můžeme sami, jiné nám způsobili druzí... Uzdravení všech ran je v Ježíši, v Jeho blízkosti. Bůh působí i skrze lidi, které nám posílá, aby nás uzdravil skrze ně, a tak nás vede ke vztahům, které v lásce mohou být předchutí nebe.

Nebojme se nemocí, ran a bolestí příliš. Přirozený strach přijde, ale nebojme se toho, že nám rány vezmou skutečné štěstí. Nic nás nemůže odloučit od Boha, který je naším největším Štěstím a On právě v těžkostech je nám velmi blízko, protože v té chvíli jsme více otevřeni. Bojme se spíše duchovní nemoci, života bez Boha. Bojme se své pýchy, která je největší rakovinou v nás. Pokora je fascinace Bohem, krásou, dobrem, láskou, obrácení se k Bohu. Pýcha je zakořeněnost v sobectví a sebestřednosti, pýcha nám bere skutečný život.

Kéž Ježíš, který přišel na svět i do našich osobních životů jako velký Lékař, uzdraví v Tobě vše, co překáží plnosti štěstí a života s Ním.

To ti vyprošuje u našeho Lékaře

spolu s Tebou uzdravující se sestra Miriam