Březnový Dopis pro Tebe

Ahoj,

kdo vlastně jsi? Komu to teď ve skutečnosti píšu? Co bys o sobě řekl/a/? Kdo vlastně jsi?

Právě nám začal Půst, doba obnovy našeho srdce, kdy se připravujeme na Velikonoce. Je to veliká milost mít čas, mít prostor, abychom se mohli připravit na něco krásného. My jsme se začali připravovat na největší křesťanské svátky. Budeme zpívat naše velké osobní i společné ALELUJA. Budeme děkovat Ježíši za Jeho nezměrnou Lásku, se kterou si nás „koupil“. Ano On sám nás vykoupil z velké vzdálenosti od Boha, abychom mohli žít v Jeho Srdci a tím v Srdci Trojice. Tak se tato postní doba po 40 dnech pouště promění v jásot a díky za tak veliký dar. Znovu Jeho Srdci obnovíme svůj křest a vyznáme Bohu: „Patřím Ti navěky!“ Necháme se přijmout, obejmout Jeho Láskou. Ale teď ještě nepředbíhejme. Znovu začala naše obnova a my se můžeme sami sebe zeptat: „Kdo jsem?“ Co Tě napadne jako první? Jsem člověk...muž, žena...manžel, manželka...otec, matka....kominík, tesař, lékař, prodavačka?

Kdo vlastně určuje mé pojetí o mně samém? Je to společnost, lidi kolem mě? Jsou to mé schopnosti a dary? Je to má představa o mně samém, která může někdy dost ujíždět z reality? Když se chceme učesat, podívat se, jak nám to sluší, podíváme se do zrcadla, abychom uviděli, jací jsme. Jak ale poznáme, kdo jsme?

Stvořil nás Bůh, Nejvyšší svrchovaný Pán, Láska, On Všemohoucí, Vševědoucí, Všudypřítomný. Pokud tomu věřím, tak právě On, jediný On zná celou pravdu o mně. On ví, kdo jsem, k čemu mně povolal. Ví, kým mohu být ve společenství s Ním. Tak, jak svou podobu poznávám v zrcadle, tak v modlitbě, ve vztahu k Němu poznávám, kdo jsem.

V pohledu „do Jeho očí “, v Jeho přítomnosti poznávám hluboce sám/sama/ sebe. Když s tímto poznáním identifikuji svůj život, identifikuji ho s Pravdou, a tak se otevřu Bohu, který je Pravda sama a můj život bude naplněn, ba přeplněn Jeho milující přítomností.

My však vidíme sami sebe většinou jinak, než nás vidí Bůh. Co nás určuje, jak se vidíme? Může nás spoutávat pohled ostatních. Druzí nám říkají, jak bychom měli vypadat a čím bychom měli být. Když jim příliš nasloucháme, těžko naplníme Boží představu o nás. Možná nikdy v tomto pozemském životě potom nebudeme sami sebou. Může nás také svazovat naše vlastní chybná představa o nás samotných. Obrazně si v životě tak moc namluvíme, že máme černé vlasy, přestože jsou naprosto blond, že tomu uvěříme a do této představy se neustále pasujeme. Když nám Bůh životem a okolnostmi nastaví zrcadlo a chce říct o tom, jak nám stvořil krásné blond vlasy, bráníme se „zuby, nehty“ a raději s Bohem moc nekomunikujeme, abychom se třeba nedozvěděli ještě více pravdu....

Takových pokušení, která nás odvádějí od nás samotných je spousta.

I Ježíš zažil pokušení na poušti, ve kterých Mu ďábel chtěl vemluvit svou představu o tom, jak by měl jednat, vypadat, když je Syn Boží. Ďábel chtěl Ježíše odvést od Otcova plánu, od vztahu s Otcem, aby Ježíš nebyl takový, jakým Ho Otec chtěl mít... „Jsi-li Syn Boží“, projev svou moc viditelně, silou ne Láskou. „Jsi-li Syn Boží“, zajisti se sám a nebuď závislý na Otci. „Jsi-li Syn Boží“, ukaž svou slávu Majestátu druhým a nečekej na slávu kříže, ve které chce Otec ukázat svou nekonečnou Lásku a nezměrné Milosrdenství. Ježíš se s pokušeními nevybavuje, odpovídá stručně a jasně. Ježíš ví, kdo je, zná své poslání i způsob, jak jej naplnit.

Jen ve vztahu k Bohu skutečně poznáme svou vlastní identitu, své nejhlubší JÁ, které Bůh stvořil. V Jeho blízkosti, v životě v Jeho přítomnosti máme šanci objevit toto tajemství o nás samotných, přijmout je jako dar z nebe, za který věčně budeme děkovat našemu Dárci, Bohu. Proto mějme čas být s Ním, buďme s Ním i v denních povinnostech, obracejme se neustále k Němu, aby se náš život stal velkým vztahem k Bohu a tím modlitbou. Modlitba, vztah k Němu při všem, čím žijeme, nás naučí být sebou samými. Jen tak budeme skutečným darem pro Boha, pro druhé tak, jak On sám nás chtěl mít..

K tomu Ti ze srdce fandím a to Ti moc ráda vyprošuji

Tvoje sestra Miriam