Postní Dopis pro Tebe

Milý kajícníku, milá kajícnice!

Dovol mi, abych Tě dnes takto oslovila. Vím, je to zcela nemoderní a možná řekneš, že to patří do středověku...Máš pravdu. Právě v této době chodil

sv. František se svými bratry mezi lidmi a říkal jim: „My nejsme mniši, my jsme jen kajícníci z Assisi.“ František nazýval sebe i své bratry kajícníky. Ježíš ale vyzývá lidi všech věků bez rozdílu: „Čiňte pokání a věřte Evangeliu!“

Co si představíme pod pojmem pokání, kajícnost? Možná mnohým z nás první vyvstanou na mysli přísné posty až hladovění, bičování a různé jiné druhy dřívějších kajících praktik. Ne, to není na prvním místě pravá kajícnost. Prvním skutkem kajícnosti je především modlitba, ve které vyjdeme ze sebe, odvrátíme se od sebe a směřujeme k Bohu....To je nádherné, proto kajícnost má být radostná.

Představte si, že jste uvězněni v temném sklepě a potom otevřete okno a vpustíte dovnitř proudy světla, slunce. Cožpak vás to nepovzbudí a nemáte z toho radost..? Toto je pravá kajícnost...radostná a požehnaná. I my jsme často ve vězení sama sebe, ve sklepě svého prožívání, myšlenek, svého sobectví a pýchy. Kajícnost, obrácení je otevřít okna svého srdce Ježíši, který je naše Světlo a vpustit toto Světlo do svého života se všemi důsledky, s výzvou na změnu v našem životě. Pokud vpustím do sklepa světlo, uvidím věci, které jsem před tím neviděl/a/. Uvidím prach, zastrčený nepořádek, praskliny... Uvidím ve svém srdci, co je v nepořádku a co mě odvádí od Boha. Potom mám dvě možnosti. Můžu od Světla utéci a nechat vše, tak jak je. Potom mně ale nepomůže ani půst ani jiné druhy kajícnosti, i když v nich dosáhnu ve svých očích velkou výkonnost. Můžu se ale také Světlu otevřít a stát se skutečným kajícníkem, kajícnicí. Můžu se stát tím, kdo dovolí Bohu, aby vyčistil a uklidil z mého srdce vše, co není v pořádku a očistil je svou láskyplnou péčí. Zásah nemusí být příjemný. Takové drhnutí stěn či podlahy může něco stát a může to i bolet. Ale jakou radost nám přinese čistota našeho srdce obrácená k Bohu a naplněná Jeho Světlem a milostí!!! S hrdostí potom můžeme jako sv. František vyslovit: „My jsme kajícníci, my jsme ti, kteří touží ze všeho nejvíce v životě být obrácení vším, co jsme, ke Světlu, k Pánu.“

Až si tedy budeme klást otázku, jak prožít Půst, obraťme se nejprve ke Světlu, k Ježíši. On sám nám může ukázat, kde jsou místa temnot v našem srdci, kam Ho nepouštíme a kde Mu nepatříme. Půst je požehnaná doba milosti, kdy se s církví připravujeme na obnovu křtu svatého. Chceme říci našemu Pánu, Trojjedinému Bohu Lásky, že Mu patříme a dáváme se Mu na život a na smrt. Jsme ve škole života, jsme na cestě. Máme touhu po plnosti odevzdání se Bohu, ale je třeba se učit této odevzdanosti postupně a každý den. Máme celý život na to, abychom se jí naučili. Proto nad sebou nelámejme hůl, ale udělejme další krůček blíže k Pánu. Nechme si ukázat oblast v našem životě, kde sami chceme být „bohem“, kde nežijeme Evangelium, kde žijeme ve lži sami před sebou. Tady v této oblasti buďme kajícníci a žijme naplno pokání, radostné obrácení se od hříchu, nedostatku lásky ke Světlu Evangelia a Lásky našeho milujícího Boha. Pro každého z nás to bude trochu jiná oblast, je třeba s odvahou ji před Pánem najít, otevřít a nechat se v ní očistit a formovat. Co mi tedy brání ve vztahu k Bohu? Na čem jsem závislý/á/? Jak se projevuje ve mně pýcha a sobectví? Čím svého milujícího Pána zraňuji? Čím zraňuji druhé? „Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“ Boží milost nám v postním snažení nebude chybět. Tato doba je plná Jeho milosti.

Přeji Ti tedy, abys vpustil/a/ do svého života Světlo, Ježíše a nechal/a/ se Jím vést do plnosti života Lásky s Ním, kde najdeš sám/sama/ sebe v pokoji a radosti.

V modlitbě Tě chci provázet a také o ni prosím

Tvoje sestra Miriam