Dopis pro Tebe na červen

Ať Ti Pán požehná na Tvé cestě za štěstím!

Na sv. Valentýna, svátek zamilovaných, se to v reklamách, obchodech hemží samými srdci ve stovkách podob... Je měsíc červen a slavíme v něm také Srdce, je to Srdce Ježíšovo. Zpíváme v písních o Jeho Srdci a tím oslavujeme Jeho Lásku. Ano, slavnost Srdce Ježíšova je slavností Lásky, slavností zamilovanosti Boha do nás, lidí. Tato zamilovanost je tak velká, že Jeho Srdce bylo a je probodené. On nás miluje a trpí tím, když neodpovídáme na Jeho Lásku. On nás chce ve své Lásce učinit nevýslovně šťastnými a bolí ho, když hledáme štěstí mimo opravdovou lásku a mimo Boha. Jeho bolest je bolestí nad naší prázdnotou, nenaplněností, neštěstím, hříchem, špatným hledáním lásky.

Byli jsme stvořeni pro vztah, pro lásku. Láska je nejhlubší touhou našeho bytí, ať si to připustíme nebo ne. Když najdeme vztah, ve kterém zakusíme skutečnou lásku, najdeme v něm i obraz lásky Boží, najdeme v něm kousek nebe. Na tomto světě jsme však kvůli našemu hříchu a hříchů jiných vystaveni zklamáním ve vztazích. Učíme se odpouštět a prosit za odpuštění. Potřebujeme sílu k lásce, potřebujeme čerpat, pít ze zdroje skutečné Lásky, abychom mohli žít lásku. Pramenem a Zdrojem lásky je pro nás právě Láska Boží, jejímž symbolem je Srdce Ježíšovo. Máme na dosah čistý Pramen, který nikdy nevyschne a my můžeme pít a pít... Jen Bůh dokáže naplnit nejhlubší touhu a žízeň našeho srdce. Nikdo nám nemůže dát takovou lásku, jakou nám dává On.

Jsme stvořeni k lásce. Je třeba, abychom se stávali těmi, u kterých lidé najdou odlesk Lásky Boží. Pokud lásku přijímám a miluji, nenechávám si ji pro sebe, ale toužím ji dávat. Přijímám a dávám, co jsem přijal, a zase přijímám, abych měl co dát. Láska je rozhodnutí dávat druhému dobro, dávat mu sám sebe v naší jedinečnosti a darech, které máme. Nemůžeme dát, co nemáme. Pokud se rozhodneme pro lásku a snažíme se dávat a dávat... a nepřijímáme, brzy nám dojdou síly. Aby se z lásky stala dynamika, život lásky, je třeba přijímat a dávat. Kde tedy čerpám a jak přijímám lásku od Boha a od lidí? Umím vidět lásku, přijímat ji a radovat se z ní...? Nechávám si přijatou lásku pro sebe nebo z ní udělám dar pro druhé?

Láska je skutečný život, láska je dobrodružství, láska je dar i úkol. Návod na štěstí je jednoduchý: přijímat lásku a darovat se v lásce...Jak můžu přijímat Lásku Boží? Zkus děkovat za vše a uvědomovat si denně, v každou chvíli, co všechno automaticky přijímáš a je to dar. Čerpej Lásku Boží ze svátostí, především z Eucharistie a svátosti smíření. Ztiš se v kostele, přírodě, ve svém pokojíku a zůstaň se svým Bohem, pros o Jeho Lásku a nech se milovat. Sdílej v lásce s Bohem celý svůj život, mluv s Ním o svých radostech, těžkostech a starostech a odevzdávej Mu vše v důvěře, že Jeho Láska skrze všechno může učinit ve Tvém srdci divy. Uč se přijímat lásku od lidí v pokoře a vděčnosti. Potom lásku dávej. Udělej radost druhému, nenechej ho samotného v jeho těžkostech. Láska stojí námahu a čas. Když se času nedostává dávej „maličkosti“ uznání, úsměvu, povzbuzení. Daruj lásku Bohu. Pokud máme Boha rádi, najdeme si čas, kdy budeme s Ním, budeme Ho hledat v modlitbě, v četbě Písma...Když Boha skutečně milujeme, budeme Mu naslouchat, budeme ochotni jít, kam nám ukáže, dáme Mu sebe, dáme Mu vše, protože víme, že nic moudřejšího na tomto světě nemůžeme udělat.. Když Boha milujeme, nemáme z Něho strach, ale jako děti k Němu s důvěrou přicházíme plní vděčnosti za vše, co nám dává.

V Americe dělali průzkum u seniorů. Vyhledali lidi, o kterých druzí říkali, že jsou moudří a šťastní. Snažili se u těchto lidí najít společné postoje, skutky. Tito lidé věděli, že jsou šťastní a nemysleli si o sobě, že jsou moudří. Byli věrni sami sobě. Skutečně přijímali, co přicházelo v životě. Rozhodli se pro lásku a laskavost ke všem. Pokud nejbližší nepřijímali jejich lásku, dávali ji dále třeba sousedům, vzdálenějším lidem...Byli šťastní a moudří.

Přeji Ti tedy krásnou a požehnanou cestu za štěstím, kéž jsi moudrým a šťastným po všechny dny Tvé cesty tímto světem do nebe.

Sestra Miriam