Podzimní Dopis pro Tebe

Pokoj a milost Tvé práci!

Promiň, že Tě tak oslovuji, když ještě nevím, zda budeš chtít pracovat. Ano, čteš dobře. Mám pro Tebe výbornou práci, na které záleží i Tvá budoucnost. Je to sice někdy dřina, ale po ní najdeš pokoj a odpočinutí. Ptáš se, co je to za práci? Tak ven s tím! Zvu Tě k budování dálnic. Je podzim, ani horko ani zima, a tak je to čas pro práci jako stvořený.

A kde budeme budovat dálnice? V nás samotných. Bůh nás stvořil dokonale. Hřích je to, co narušuje dokonalost stvoření. Bůh s velkou láskou a vynalézavostí stvořil naše tělo a jeden z nejúžasnějších orgánů je náš mozek. V mozku jsou miliardy buněk. Mezi buňkami jsou synapse, spojení. Právě naše schopnosti, inteligence, duševní možnosti nejsou určovány především počtem buněk, ale počtem a kvalitou spojení, synapsí. Když se zamilujete a často myslíte na jiného člověka, vyjezdí se v mozku přímo „dálnice k tomuto člověku“. Pokud by toto zamilování bylo nesprávné, je třeba nechat „zarůst“ tuto dálnici a přestat ji budovat. Sami často určujeme, které synapse, spojení v mozku se nám posilují a které slábnou.

Opakováním myšlenek tedy budujeme v mozku dálnice v synapsích mezi nervovými buňkami. Odtud můžeme pochopit geniálnost učitelů duchovního života, kteří nám radí opakovat střelné modlitby. Tady se skutečně slovo stává naším tělem. Opakovaná modlitba k Bohu také vyjezdí dálnici! Tato dálnice pak bude fungovat i když nám budou slábnout síly, budeme nemocní, budeme jednou umírat. V dnešní době je moderní a oblíbená novéna odevzdanosti od P. Dolinda Ruotola, františkánského terciáře. Je skutečně krásná, najdete ji na webu. Zásadní je zde modlitba: „Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“ Slyšela jsem svědectví o lidech, kteří prožívali velmi těžké životní období a boje, nacházeli se v lidsky neřešitelných situacích. Vzali růženec a na zrnkách růžence se modlili denně asi čtvrt hodiny, dvacet minut tuto modlitbu. V jejich bytosti se stal zázrak. Vybudovali dálnici odevzdanosti ve své duši a ve svém mozku a dosáhli pokoje, i když se jejich situace třeba nezměnila. Začali věřit, odevzdali se Ježíši, kterému se nic nevymkne z rukou a všechno dokáže proměnit a řídit k našemu dobru. Jaká je síla myšlenky! Jaká odpovědnost leží na nás, být strážci našich myšlenek... Funguje to stejně ale i s negativními myšlenkami. Pokud si budu opakovat, jak jsem nemožný, nemožná, uvěřím tomu, poddám se tomu a stanu se takovou, takovým. Pokud nebudu chtít stát v pravdě a budu si o sobě či druhých opakovat lež, stane se pro mozek tato opakovaná lež „falešnou pravdou“, protože to chci. Co všechno nám mohou přinést naše opakované myšlenky!

Jak bude krásné, když se naučím v myšlení vidět krásu i přes bolest, obracet se neustále k Bohu s vděčností za tolik darů, kterými nás zahrnuje! Záleží na nás. Můžeme směřovat myšlením k Bohu, dobru, lásce a nosit v sobě kus nebe. Můžeme však v sobě nosit peklo zlých myšlenek, negativity o nás samotných, o druhých, o světu. Co do sebe necháme tedy vtiskovat našimi myšlenkami?

Proto Tě dnes srdečně zvu k budování dálnic v Tvém mozku směrem k Bohu, lásce, dobru, pravdě. Zvu Tě k neustálé a poctivé práci, která Ti umožní žít teď i v budoucnosti pokojně a šťastně. Nejtěžší práce je často práce na sobě samém. Prosme Pána o milost pracovat s odhodláním na nejdůležitějších věcech našeho života.

Pokoj a milost Tvé práci Ti vyprošuje

sestra Miriam