Dopis pro Tebe milosrdně startovní

Drazí!

Začal nový rok a už je v plném běhu. Slavíme také Svatý rok milosrdenství, čas milosti. Všechno, co se děje, je ve Tvůj prospěch, budeš-li chtít. Všechno, co se stane, Ti může být cestou do nebe, do Božího Srdce. Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. Všechno = všechno. Stačí jediné, plně věřit, důvěřovat v Boha, který je tak mocný, že všechno může proměnit v dobro pro nás.

Tady jsme u problému. Je třeba věřit Bohu, plně se Mu odevzdat. My to však neumíme. Lidé v ráji před tím, než zhřešili, byli plně obráceni k Bohu. Středem jejich života byl Bůh. Žili ve vztahu k Nejvyššímu a Jemu plně důvěřovali. Člověk je plně člověkem jen ve vztahu k Bohu. Po prvotním hříchu jsme se dostali do stavu, kdy středem našeho života je naše JÁ. Bohu už plně nenáležíme, podezíráme Ho, nevěříme, že pro nás chce jen to nejlepší. Ale Bůh je Láska, Milosrdenství. On nedokáže jinak než absolutně milovat. Bůh se vtělil a v Ježíši nám podává svou ruku, aby nás vyvedl ze zajetí vlastního JÁ a stali jsme se plně svobodnými pro vztah s Ním, který jediný nám dá všechno, po čem toužíme, plnost štěstí… Bůh nás zve k obrácení od našeho vrtkavého JÁ k milujícímu TY milosrdného Boha.

Křtem svatým nás přijal za své děti a my jsme vyznali, že chceme patřit Jemu. On nám k tomu dal všechny milosti a teď záleží na nás. On nikdy se svou milostí nestáhne ruku zpět. Nikdy to s námi nevzdá. Bůh nás vede formací, školou života, ve které máme udělat velkou pouť od nás samotných k Němu. Naším cílem je nechat se Bohem vychovat pro nebe. Každý den můžeme vstoupit do této školy milosti a Boží výchovy. Všechno, co se děje, nám Bůh posílá nebo na nás dopouští, ale výsledek je stejný, je to prostředek na cestě k Němu. On nás učí a vede skrze všechno. Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.

Náš hřích a pýcha chtějí rozhodovat o tom, co je pro nás dobré a co zlé. Ve víře, modlitbě, vztahu k milujícímu Bohu začínáme vidět hlubší smysl všech událostí. Nemoc, zkouška, náročný vztah.... to vše je pozváním k tomu, abychom se naučili něčemu novému, abychom rostli a zráli, očišťovali se do krásy, ve které nás stvořil Bůh. Je třeba naučit se souhlasit, naučit se říkat FIAT na realitu, ve které žijeme a obklopuje nás. Kolik věcí nás štve a způsobuje napětí, protože jsou jinak, než chceme my. Sebe bychom chtěli jinak. Chtěli bychom být menší či větší, hubenější či plnější. Chtěli bychom jiné dary, než máme. Máme dispozice být výborným sportovcem, ale my chceme být zpěvákem a hvězdou, chybí nám však hudební sluch. Jak často nerespektujeme a nepřijímáme, kdo jsme. Nevěříme. Bůh nás stvořil s největší absolutní Láskou, ale když chceme věci podle sebe, tak Mu vlastně nevěříme.

Každý den pro nás Bůh připravuje dobrodružství vztahu, Lásky. Je potřeba učit se  vnímat a věřit. Místo toho máme vlastní představy, co by mělo být a jaké lidi bychom měli potkávat. Jak často nadáváme na to, co se děje… Pokud věřím, že Bůh mě miluje, dává mi to nejlepší a vede mě po správných cestách, stane se ze mě pokorný a vděčný člověk, plný pokoje a štěstí. Přijímat sebe i to, co přichází není rezignace, ale aktivita vztahu a lásky. Víra je dar i úkol. Úkony víry, odevzdanosti a lásky jsou těmi největšími činy na zemi.

K těmto největším činům Ti ráda vyprošuji požehnání milosrdného Boha
sestra Miriam