List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

Pozorně pohleď, rozjímej, kontempluj, proměň se v milovaného a buď jeho svědkem (4 ListAn 19.22.28).

„Kontemplace“:

     Při různých okolnostech během setkání se sestrami jsem byl dotázán na to, co si představuji pod slovem – kontemplace. Aniž bych se domníval, že je to vyčerpávající odpověď, myslím si, že kontemplace by se dala definovat jako otevřenost srdce pro tajemství, které nás obklopuje, do té míry, až mu dovolíme, aby se nás zmocnilo (až se jím necháme vlastnit). V tomto smyslu kontemplovat znamená zbavit se všeho nadbytečného, aby nás zcela naplnil Ten, který je Všechno.

Půlka prázdnin je za námi a z vykasaných rukávů hábitu se podařilo vysypat jednu nepatrnou inspiraci pro duchovní prázdninovou aktivitku, pečlivě vyzkoušenou na přihlášených dobrovolnících. Je jí tzv. „prázdninové hledání čtyřlístku“. Po štěstí toužíme asi všichni, mnohá naše činnost směřuje k tomuto cíli a najít klíč k šťastnému životu je námětem mnoha úvah a přemítání. Ne náhodou je to s hledáním štěstí jako s hledáním čtyřlístku. Objeví ho jen pozorné oči, které se umí dívat, které jsou schopné nalézt nevšední uprostřed všedního. Blahoslavení, kteří jsou čistého srdce, říká Pán... neboť námaha spojená s hledáním vždycky očišťuje. Abychom tedy nalezli štěstí je třeba mít čisté srdce, které umí vidět Boha.

Mezi spisy sv. Františka označované jako tradované najdeme i známé vyprávění O pravé a dokonalé radosti. Je to kratinký příběh, který na způsob podobenství podává Františkův pohled na radost skutečnou, křesťanskou. Třebaže se příběh takto nikdy neodehrál, přesto odráží obtížnou situaci, se kterou se František vyrovnával, a zároveň je plodem jeho vnitřního zápolení, v němž dozrává do plné sladkosti radosti, kterou není nic menšího než Bůh sám.

Ale teď už dejme slovo Františkovi a zaposlouchejme se ochotným srdcem do jeho poselství:

Je tedy rozhodnuto. Do komunity ve Florencii má přijít některá ze sester ze San Damiana, aby zde nové sestry uváděla do životního stylu Chudých sester. Klářina životní inspirace se tak bude šířit i za hranice její domoviny. Ovšem za cenu „ztráty“ kousku domova v osobě její rodné sestry Anežky. Přijme Anežka tuto životní výzvu? A jak se s ní vypořádá? … to už je obsahem tohoto dílu našeho příběhu.

Bratr Ginepro se brouzdal čerstvě napadlým prašanem a natahoval krok, jak jen to šlo… tu z kopce, tu do kopce, chvílemi po rovince. Kromě kapuce a přehozeného pláště ho hřála především představa nového nápadu bratra Františka, do kterého se nechal vtáhnout. Blížily se Vánoce a František zatoužil spatřit na vlastní oči – i když kdo ví, zda v tuto chvíli nebral spíš ohled na své bratry, neboť on a kontemplace už vlastně byly jedno – onu událost Božího narození. A protože té zimy fyzickými silami příliš neoplýval, zavolal si hrstku svých nejbližších a pověřil každého z nich, aby obstarali všechny náležitosti: volka a osla, jesličky plné měkkého sena, všeobecnou účast Božího lidu… na Ginepra připadla myrha, kterou společně se zlatem a kadidlem měli přinést darem novorozenému Králi.