"Konat pokání" v duchu sv. Kláry

Klášter nebo i jen osoba oděná v šatu řeholním, módním stylem spadajícím do doby středověké, vždy vzbuzuje jistou pozornost a probouzí otázky. Při setkání s různými lidmi se tak dříve či později nevyhnutelně přijde k otázce: A co vlastně v tom klášteře děláte? Zpravidla pak následuje výčet různých duchovních i zcela přirozených aktivit, které mají sloužit k vykreslení představy o (pokud možno smysluplném) dění za klášterní zdí.

Pašijová otázka apa Pafnuncia

V poklidném podvečeru zasedlo sedm pouštních otců ke společnému collatiu (sdílení). Apa Pafnuncius

předložil svou otázku, jistou nejasnost. Ještě dříve ovšem, než svou otázku stačil zformulovat, už se

mu od jednoho ze spolubratří dostalo odpovědi, odpovědi jisté a pádné. Znal ji už dopředu.

On však neměl zapotřebí žádné odpovědi. Tím, co potřeboval, byl někdo, kdo by ho vyslechl, kdo by doprovázel v jeho pochybnosti, kdo by se spolu s ním ponořil dovnitř a pomohl mu sestoupit až na dno, aby dokázal otázku vnímat v novém světle, a teprve tehdy aby nově, pozvolna vzklíčila odpověď.

Prázdninový Dopis pro Tebe

Drazí!

Je čas prázdnin. Přicházejí nám pozdravy z různých končin světa, kam se vydali mnozí z vás na dovolenou.

Je třeba odpočívat a načerpat sil. Je krásné poznávat nové lidi, místa, památky, objevovat taje přírody. Je osvěžující vracet se na stará známá místa, která nám připomínají požehnané dny z našeho života. Tělesně a duševně odpočíváme, naplní to však hlubiny našeho srdce?  Přinášejí nám dny prázdnin nejhlubší uvolnění a pokoj?

Marie Laurencie Longo(1463-1542)

Francesco Saverio Toppi: CTIHODNÁ MARIE LAURENCIE LONGO(zakladatelka kapucínek)

překlad: Bonaventura Štivar(Roma 1993)

Mattia Bellintani da Salo, ve druhé knize Kapucínských kronik (Croniche capuccine), uzavírá galerii portrétů význačných osobností počátků "Krásné a svaté Reformy" životopisem Marie Laurencie Longo a představuje ji jako "sestru Kláru" oněch prvních bratří.

Tichá pošta sv.Kláry IV:Pramen kontemplace

Po seznámení s pojmem kontemplace, jejími východisky a principem, podle kterého se uplatňuje, následuje otázka, odkud se kontemplace bere a čím se živí; tedy otázka po jejím původu a po její náplni. Řeč bude o pramenech františkánské kontemplace. Přesnější by ovšem bylo říci: o prameni s několika ramenným rozvětvením.

Tím jediným pramenem veškeré kontemplace není nic jiného než Boží Slovo. Ono je tvůrčí silou veškeré komunikace. Skrze něho bylo všechno stvořeno, všechno v Něm trvá a nakonec dosáhne i svého naplnění a dovršení.

Je zřejmé, že Božím Slovem tu není míněno jen Písmo svaté, ale Slovo, které (jak píše sv. Jan) bylo na počátku a které je Bůh. Druhá božská osoba, vtělené Slovo, bohočlověk Ježíš Kristus.