Prázdné stránky apa Pafnuncia

Ještě předtím, než se apa Jan rozloučil se svým učedníkem, daroval mu knihu Evangelií, která sám trpělivě opsal na listy papyru. Stálo ho to mnoho času i námahy, ale co jiného by měl věnovat jako výbavu na cestu mladému Pafnunciovi? Cesta, na niž byl povolán, aby ji prošel, bude dlouhá a namáhavá, přemýšlel a v tu chvíli nemyslel jenom tu, která ho povede do daleké laury. Před očima měl spíše jeho namáhavou životní pouť, která bude potřebovat světlo Božího slova.

Červnový Dopis pro Tebe

Drazí,

Ježíš za nás zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Tak nám otevřel bránu do nebe. Nebe, věčný život je vztah s Ním, účast na životě Nejsvětější Trojice. Život Nejsvětější Trojice je neustálé vzájemné darování se v lásce.

Marie Klára Kuefstein(1878-1933)

Guidobaldina (řeholním jménem sestra Marie Klára) se narodila Františkovi Kuefsteinovi a Marii Pacis Odescalchiové 19. června 1878 ve Vichofenu, na území vídeňské provincie. O dva roky později se její rodiče přestěhovali do Říma, kde byla Guidobaldina vychovávána v klášteře Urozených oblátek sv. Františky Římské v Tor de’ Specchi. Dne 31. května 1896 tam vstoupila pod jménem Marie Tereza a zůstala 25 let.

List z roku 2007

List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

 

„Hledači smyslu“: 

     Žijeme v době, kdy jsme postaveni tváří tvář mnoha otázkám a výzvám, které nám každý den adresuje život a historie. Jsou to otázky, které přichází od lidí, se kterými se potkáváme, z historické a církevní situace, ve které žijeme, ale jsou to také otázky, které se rodí uvnitř našich srdcí a které nás nutí znát pravdu a jistotu v našich životech. První návrh, který bych chtěl dát, je, abyste nepotlačovali tyto otázky, nebo z nich utíkali jako od pokušení nebo negativní provokace. Měli bychom se pokusit pochopit je jako otázky, které se nás ptají po nové a obnovené opravdovosti života. Hlavní cesta sdílení s otázkami života - a ptáme se takto sami sebe? - je v přijetí pozvání k objevení smyslu toho, jak žijeme a co děláme. Je důležité, dnes víc než kdy jindy, najít ještě jednou smysl naší životní volby.

Tichá pošta sv.Kláry II: Východiska kontemplace

Poté, co jsme se pokusili objasnit význam pojmu kontemplace, nás v tomto dílu čekají její východiska – neboli jisté přípravné kroky, které by měly kontemplaci předcházet, a to jak v jejím širokém smyslu, tak i v životě modlitby.

 

Kroky jsou tři a odvíjejí se (jako celá kontemplace) ve dvou rovinách, které se během našeho života jistě několikrát zopakují s různou intenzitou i frekvencí podle osobního založení a osobní duchovní cesty každého z nás. Tyto dvě roviny odpovídají vrcholům církevního slavení, proto bychom je mohli nazvat: rovina adventní vrcholící narozením Krista a rovina postně-velikonoční se svým vrcholem v setkání se Vzkříšeným. Kroky samotné pak mají tuto podobu:

 

  • TOUHA (odpovídající cestě očistné)

  • ZKUŠENOST VLASTNÍ PRÁZDNOTY (odpovídající cestě osvětné)

  • ZTIŠENÍ (odpovídající cestě sjednocení)

Sv. František a radost Vánoc

 „Příteli, o těchto Vánocích ho chci vidět!“ To řekl na začátku prosince roku 1223 František z Assisi svému příteli Giovanni Velitovi, vlastníku kopcovitých pozemků v Grecciu, nedaleko Rieti. A Světec svému příteli vysvětlil, co tím míní „vidět“ Vánoce. Z tohoto nápadu se zrodily jesličky tak, jak je zná křesťanská kultura, zbožnost i západní umění.

 

František je věřící dětského srdce s vřelou a radostnou fantazií. Jeho víra „vidí“ to, v co věří, ale schází mu „objekt“ k vidění v konkrétní podobě a formě; a tak se Chudičký v době železa a ohně, a také velkých básníků a proroků víry, nespokojuje s prázdným místem ve znázornění narození Božího Syna. Díky svým poutím do Říma znal mosaiky o Narození z velkých basilik, ale to mu nestačilo. Na těchto vznešených obrazech je Boží Syn, třebaže zavinutý do plének, téměř vždy znázorněn jako královský syn, s vážnou tváří, bez oné záře nevinnosti a dětství.