Marie Magdaléna Alesci(1901-1929)

Služebnice Boží Carmela Alesci (řeholním jménem Marie Magdaléna od Ukřižovaného) se narodila 8. listopadu 1901 v Licatě v diecézi Agrigento vynikajícím křesťanům Vincentovi Alescimu a Santě Alottové. Protože chtěla jít po cestě duchovního dětství sv. Terezie od Dítěte Ježíše, vstoupila do kláštera kapucínek v Palermu. Pouhých pár dní po složení řeholních slibů ji sklátily souchotiny a začaly stravovat její tělo.

List z roku 2006

List generálního ministra Řádu menších bratří José Rodríga Carballa sestrám klariskám: V Klářiných stopách/ Slavnost sv. Kláry

 

„Co je kontemplace?“: 

     Začněme textem panny Kláry. Svatá Klára psala Anežce s cílem naučit ji kontemplovat. Klára jí neříkala nic o mluvení, zpívání nebo reflexi. Jen ji prosila, aby svou mysl, duši a srdce upřela na Ježíše Krista: „Upři svou mysl do zrcadla věčnosti! Upři svou mysl do odlesku slávy! Upři své srdce na obraz božské podstaty!“ (3 ListAn 12-13).

 

     Kontemplace spočívá právě v tomto: ve vložení a upření mysli, duše a srdce takovým způsobem, že jsou ustavičně „obráceny k Pánu“, jak říká sv.František. ON a jedině ON musí být středem naší schopnosti chápat (mysl), střed naší schopnosti milovat (srdce) a střed naší schopnosti žít v Božím světě (duše). Takto bude celý člověk pohlcený kontemplací.

Tichá pošta sv.Kláry I: Kontemplace-pojem a jeho význam

Ku příležitosti slavnosti svaté Kláry píše každoročně Generální ministr Menších bratří svůj okružní list adresovaný všem klariskám. Nejinak tomu bylo i letos. Jeho obsahem bylo představení ústředního tématu pro letošní přípravný rok ke slavení jubilea 800. výročí založení našeho Řádu (2011). Za toto téma byla zvolena kontemplace - tak, jak ji chápala a prožívala svatá Klára.

A protože se jedná o téma, které se zdá přitažlivé nejen osobám výhradně duchovním, rozhodly jsme se vypracovat následující cyklus o kontemplaci tak, jak se ji učíme chápat a žít; jak jsme k ní vedeny a pokusit se předat tuto zkušenost srozumitelným způsobem za zdi kláštera. Rozhodně si nenárokujeme výlučnost a úplnost, vždyť jak později uvidíme, kontemplace je pojem tak široký, že v sobě obsáhne celý život.

Výchozím materiálem k našim úvahám bude jednak zmíněný list Generálního ministra bratří františkánů, jednak materiál vypracovaný sestrami kapucínkami z německého kláštera v Balsbachu (nazvaný „Naslouchat Božímu šepotu“ - odtud název našeho cyklu „Tichá pošta svaté Kláry“) a rovněž doplňující františkánské texty pocházející z pera různých autorů a mistrů duchovního života. Naším záměrem však není podat vyčerpávající teologický výklad o františkánské kontemplaci, ale spíše v jednoduchosti a prostotě načrtnout její základní rysy a ponechat na každém, aby si bližší zkoumání ověřil na vlastní kůži.

Chvalozpěv stvoření

O Chvalozpěvu stvoření se říká, že je oknem do Františkovy duše. Je jednou z posledních modliteb, kterou složil, a provázela ho každým dnem až do jeho smrti. Je modlitbou, v níž se jakoby poodhrnuje závoj času a my můžeme na okamžik zahlédnout něco z nádhery věčnosti, která nás čeká.

Modlitba vzniká v době, kdy František, plný bolestí a nemocí, pobývá v klášteře svatého Damiána u sester, na jaře roku 1225. Po čtyřiceti dnech fyzických i duchovních útrap zakouší jedné noci božskou útěchu a dostává se mu příslibu slávy.